Dne 06.02.2025 obdržel Krajský úřad Pardubického kraje Vaši žádost o poskytnutí informace dle zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, v platném znění. Touto žádostí jste požadovala poskytnutí následujících informací:
- Jakým způsobem silniční správní úřady v obvodu Krajského úřadu Pardubického kraje zahajují řízení o odstranění pevné překážky podle § 29 odst. 3 zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, ve znění pozdějších předpisů? Zda postupem podle § 44 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen SpŘ), tj. k žádosti, nebo postupem podle § 46 SpŘ, tj. z moci úřední.
- pakliže povinný subjekt, jako autor či adresát, disponuje jakýmkoliv dokumentem metodického charakteru vztahující se k výše požadované informaci, zdvořile žádám rovněž o jeho zpřístupnění
K jednotlivým bodům Vaší žádosti Vám sdělujeme následující:
1. V řízení o odstranění pevné překážky podle § 29 odst. 3 zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, ve znění pozdějších předpisů, jsou zahajovány jak z moci úřední (§ 46 SpŘ), zjištěním silničního správního úřadu i na žádost (§ 44 SpŘ) uživatele který tvrdí, že byl umístěním pevné překážky dotčen na svých právech (například umístění závory na veřejně přístupné účelové komunikaci. Je možná kombinace zahájení řízení z moci úřední a na žádost.
Právní nauka ani rozhodovací praxe není jednotná v názoru, zda lze oprávnění k obecnému užívání veřejné komunikace považovat za veřejné subjektivní právo, jež by samo o sobě požívalo ochrany v rámci veřejné správy a subsidiárně rovněž ve správním soudnictví, nebo zda je obecné užívání komunikace chráněno silničním správním úřadem pouze z moci úřední na základě existence veřejného zájmu na jeho zachování. I kdyby ovšem samotná možnost obecného užívání veřejné cesty, která je otevřena každému potenciálnímu uživateli, subjektivním právem nebyla, musí podle názoru Nejvyššího správního soudu existovat veřejné subjektivní právo těch, kteří veřejnou cestu pravidelně užívají právě z naléhavé komunikační potřeby, tedy z toho důvodu, že daná komunikace zajišťuje přístup k jejich nemovitostem či umožňuje určitý způsob využití těchto nemovitostí. V těchto případech totiž ochrana obecného užívání komunikace úzce souvisí s ochranou vlastnických a jiných soukromých práv těchto uživatelů, zároveň ovšem dle konstantní judikatury (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 3. 5. 2000, sp. zn. 22 Cdo 178/99) není právě pro veřejnoprávní charakter institutu obecného užívání dána pravomoc soudů rozhodujících v občanském soudním řízení, ochrana těmto uživatelům pozemní komunikace tedy musí být poskytnuta v rámci veřejné správy a posléze ve správním soudnictví. Nástrojem této ochrany se jeví být právě § 29 odst. 3 zákona o pozemních komunikacích. Podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod se každý může domáhat stanoveným postupem svého práva nejen u soudu, ale ve stanovených případech i u jiného orgánu. Byť tedy § 29 odst. 3 zákona o pozemních komunikacích výslovně nestanoví, že by řízení o odstranění pevné překážky z pozemní komunikace bylo možné zahájit i na návrh fyzické či právnické osoby, lze za ústavně konformní považovat pouze takový výklad tohoto ustanovení, podle něhož řízení o odstranění pevné překážky z pozemní komunikace lze zahájit nejen z moci úřední, ale rovněž na návrh uživatele pozemní komunikace, který tvrdí, že byl umístěním pevné překážky dotčen na svých právech výše popsaným způsobem. (Rozsudek (SJS) Nejvyšší správní soud - senát (ostatní) ze dne 15.11.2007 sp. zn. 6 Ans 2/2007 - 128 In [Systém ASPI]. Wolters Kluwer [cit. 2025-2-10].
2. Metodika v dané věci nebyla ze strany Krajského úřadu Pardubického kraje vydána. Správní orgány se řídí, zákonnou úpravou (včetně komentáře) a judikaturou.